NEMUSÍŠ: Důkaz toho, že i v české literatuře je pořád co číst

DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ

ANOTACE:

Můžeš znovu naleštit konferenční stolek, aby si na něj manželovi kamarádi mohli odložit pivo a nohy. Můžeš vychovávat děti v podstatě sama, ignorovat svou vnitřní lvici toužící po řádném soustu vášně, smířit se s tím, že nic nového  už nepřijde, a snažit se to nějak doklepat.

Stejně tak můžeš studovat školu jenom proto, že si to přejí rodiče, i když tvůj vlastní sen mizí v dáli. Snažit se přežít ve světě, kde si na tebe dělají majetnické nároky nejen ti s "diagnózou chlap", ale překvapivě i někteří další. 

Katka a Marie, dvě na první pohled naprosto rozdílné ženy, o tom vědí své. A dost možná obě nakonec dojdou ke stejnému názoru. Nemusíš!  

TIP: Pokud byste měli po začtení recenze zájem o koupi knížky, klikněte na fotku obálky (platí to i pro všechny ostatní recenze, pravidelně do obrázků přidávám odkaz na některé z internetových knihkupectví).

Myslím si, že nic tuto konkrétní obálku nevystihne lépe, jako slovo: DOKONALÁ. Pokud jste jako já, vybíráte si v knihkupectví titul právě podle obálky. Nedá se nic dělat, my lidé jsme už holt takoví. A kdo by se taky mohl divit, vždyť se na ni jen podívejte! Nejen že v podstatě přesně ukazuje, o co v knížce doopravdy půjde, zároveň je ale i hravá a něžná a zábavná a milá a to všechno v jednom, což je ve světě plném šedých a ponurých obalů jedině dobře.

Každý z nás už určitě někdy slyšel: Nesuď knihu podle obalu. Přesně touto větou se taky striktně řídím, ačkoliv právě u této knížky nemůže člověk jinak, než autorce připsat pomyslné plusové body. Abych ale dostála svému pravidlu, přesunu se nyní na samotný obsah.

Jako vždy, nehodlám vás zde provázet obsáhlým dějem. Nemyslím si, že je to pro recenzi jakkoliv podstatné a nejsem ten typ, co by čtenáři vyzradil s nadšením zápletku ještě před tím, než sám vůbec dostane onu šanci si knížku přečíst.

Celý příběh se točí kolem dvou hlavních hrdinek – Kateřiny, matky dvou puberťáků a manželky jednoho dost únavného chlapa, co si myslí, že není nic důležitějšího než fotbal a nejnovější díly seriálu Ulice; a Marie, studentky vysoké školy, která se snaží co může, aby se snažila zavděčit svým rodičům, přitom sama prožívá období nových výzev a sebepoznávání se. 

Osobně mi v tomto ohledu přeci jen přijde bližší příběh Marie, jelikož samotná jsem v současné době studentkou vysoké školy, nemůžu ale s určitostí říct, že by mě nefascinoval i samotný příběh paní Kateřiny (pochopitelně se obě dějové linky v určitém bodě prolnou a všechno do sebe najednou začne perfektně zapadat, jako dvě kolečka do dobře promazaného stroje). Celkově mi ale Mariin příběh přijde přeci jen o krapet záživnější, možná za to celé může i drama způsobené dnes ještě stále dostatečně neprobíraným tématem, a to je stalking.

Dobře, teď jsem možná něco málo prozradila, každopádně je to právě to, co mě na této knížce dostalo asi nejvíc. Rozjezd je pomalý (jako u většiny knih), což je možná dost způsobeno i faktem, že se čtenář musí s hlavními hrdinkami taky v první řadě seznámit, že ano. Děj sám o sobě si tak nějak pomalu plyne, sem tam vás něco pobaví, sem tam se nad něčím zamyslíte, ale všechno je to tak nějak v klidu, a pak najednou… BUM! Rána jako hrom. Ze stránek na vás skáče jedno zajímavější téma za druhým, společně s hlavními hrdinkami pláčete i se smějete, sem tam si i zaklejete. Je to jízda s velkým J, na kterou rozhodně nejste připraveni, ale v závěru si ji vychutnáte stejně. 

Na této knížce především obdivuji fakt, že se jedná o dílo české autorky, jelikož nemůžu říct, že by mě v posledních cca pěti letech nějaký český spisovatel vůbec oslovil. 

Významností bych toto dílo mohla přirovnat ku příkladu ke knížkám od paní spisovatelky Třeštíkové, která je v současnosti u nás tolik uznávaná, ovšem abych pravdu řekla, já samotná pokládám její příběhy za jednu velkou ztrátu času – myšlenky má sice hezké, ovšem text se mi čte natolik obtížně, že knížku zpravidla po deseti stránkách odkládám. 

U knížky NEMUSÍŠ je to ale něco docela jiného! Text se čte skoro sám, myšlenky zde vyjádřené dávají smysl a člověk se kolikrát dokáže i s jistými názory ztotožnit. 

Jediné, co bych možná mohla vytknout, ale to není ani tak chyba autorky, jako spíše mého osobního vkusu, jsou takové ty klasické české klišé, ty kýče každodenního života. Jde mi konkrétně třeba o Karla, manžela Kateřiny. Karel sedí doma na gauči. Karel pije pivo. Karel opravuje traktor, kouká na fotbal, nebo na jeden z nejznámějších českých seriálů, Ulici. Jinak nedělá nic. Je to zkrátka a dobře takový ten typický český chlápek, který se dostatečně nezajímá ani o svoji ženu ani o děti, i přestože je zde ukázán jako jinak pohodový a zcela nekonfliktní muž. 

No a přesně tady ty stereotypy nemusím a docela se jim snažím vyhýbat. Je to jako by například každý muž, Francouz, musel všem na potkání vyznávat lásku, cpát se croissanty a bagetami, pravidelně navštěvovat Eiffelovku, nebo nosit baret. Na druhou stranu ovšem chápu, že v tomto případě to byl očividně autorčin záměr, jak se co nejvíce přiblížit právě českým čtenářům, jelikož právě pro ně to ostatně taky je.

V závěru tuto knihu ale určitě vřele doporučuji, obzvláště těm z vás, co si potrpí na české autory, jsou příznivci občasné dávky dobrého humoru a nebojí se ponořit se i do závažnějších témat. 

Knížka NEMUSÍŠ je především určena pro ženy, myslím si ale, že není vůbec na škodu, pokud po ní v knihkupectví zapátrají i muži; vždyť jsou přeci jen důležitou součástí života všech žen. 

To je ode mě nejspíš vše, loučím se s vámi a hlavně pamatujte: NEMUSÍŠ!

Autorka: Dagmar Digma Čechová

Nakladatelství: MOBA

Počet stran: 416

Hodnocení: 9 z 10

Jak se vám dnešní recenze líbila? A už jste tuto novinku měli štěstí přečíst? Co na ni říkáte? Dejte mně i ostatním čtenářům vědět do komentářů, jak se vám knížka líbila!